Boží milosrdenství je nevynutitelné. Je svobodným a svrchovaným činem našeho Pána. Nemáme na ně nárok, nemůžeme ho po Bohu vymáhat. Není to jeho povinnost vůči nám. Tak často říkáme (věřící i nevěřící): Proč Bůh dopouští takové hrůzy, proč nezastaví války a vraždění, proč nechává trpět nevinné? Na to lze odpovědět: On je Bůh a my jsme lidé a máme to respektovat. Jenže: Proč se Bůh z nějakého důvodu nad někým smiluje a nad jiným ne? Proč někdo vyvázl z koncentráku a jiný tam zahynul? Proč někoho zavalilo zemětřesení a někoho minulo? Je v tom nějaký skrytý záměr a klíč? Můžeme se dál utápět v otázkách. Anebo se zaposlouchat do příběhu Ježíše Krista. V něm neřekl Bůh jednou „ano“, podruhé „ne“, ale jasné a nezměnitelné „ano“. Jednou provždy. Pro nás pro všechny.
Milosrdný Bože, děkuji, že také nade mnou zní tvé „ano“. Děkuji, že přicházíš obnovit můj zašmodrchaný život, mé nepovedené vztahy, mou malou víru.