Kolikrát jsem slyšel ono známé rčení: „Pomoz si sám, a Bůh ti také pomůže.“ Mnohdy chtěl ten, kdo tato slova vyslovoval, jen poukázat na svoje schopnosti, na to, jak je sám nezávislý na komkoliv. Ale ve chvíli nouze, kdy je člověk opravdu sám na problémy, jež ho potkaly, či na vlastní selhání, volá na pomoc Nejvyššího. Tak nějak máme ve svém nitru zakódováno vědomí Bytosti, která přesahuje nás samé. Toto volání má různé podoby. Od obviňování Boha z toho, co se stalo, přes otázku: „Proč zrovna já?“ Na cestě víry mnohokrát hledáme. Bůh však má moc ochránit nás a pomoci. Naše starosti změnit v radosti. Vždyť k upřímnému upřímně se má. Tak chvalme Boha na výsostech. Radostně mu pějme chvály. Volajícím pomoc neodepřel.
Bože milostivý, naplň i mé srdce chválou, radostí.