Připraveno dříve než pomyslíme. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že si při modlitbách myslím, jak jsem si právě včas vzpomněl a prosil jsem Pána. A mnohokrát jsem byl zahanben, když jsem zjistil, že to Pán už dávno připravil. Copak je pro nás zaseto? Světlo, radost, pokoj, úspěch a prospěch? Vždycky to není povzbudivé. Teprve s odstupem zjistím, jestli mi pobyt v nějaké zkoušce byl k užitku. Jak by to vypadalo, kdyby nás Pán nechal napospas sobě samým? Když to domyslíme, snad vždycky nás to přivede ke konečné radosti. Žalmista to vidí velmi jednoduše: Kdo má přímé srdce. Tím je myšlena celost, neporušenost, to, co je plně vyvinuto.
Pane, rozumím tomu tak, že je to zaseto a čeká se na mne, co z toho vzejde.