Proč děláme to, co děláme, a co si od toho slibujeme? Chceme dělat něco velkého, významného, obdivuhodného? Nebo bychom raději životem prošli potichoučku, nepozorovaně? Zřejmě jsme se už všichni někdy zabývali otázkami po smyslu života. Proč žiji a nač tu jsem? Když Jób v té velké debatě se svými spolumudrci vyzná mimo jiné, že Hospodin dělá veliké, nevyzpytatelné a nesčíslné divy, říká to v obdivu. Má respekt a posvátnou bázeň. A žasne nad jeho možnostmi i schopnostmi. Svým způsobem je rád, že má takového Stvořitele, který se nakonec postaví nad naším prachem. Žasnu, že si i mne tento mocný Bůh vybral jako svého spolupracovníka na správě svého stvoření a obdaroval mne vším potřebným.
Pane, jsi plný milosti a z ní rozdáváš svému stvoření. Díky.