Kdysi jsem slovu o světle, kterým Bůh osvěcuje lidi, rozuměla jen obrazně. Myslela jsem, že osvěcuje náš rozum a že je v podstatě Stvořitelem každého světla. To je pravda. Když se však začtu do Zjevení Janova, naráz začnu rozumět tomu, že Bůh je skutečným sluncem, které bude v nebi svítit všem. Slunka už nebude třeba. Bůh bude dokonce zářit tak, že nikoho nepopálí, ani nevzniknou pouště. Jedno svědectví říká, že na poušti není místo pro stín. V nebi nebude tmavého místa, kam by se bylo možné ukrýt, místa kde by byl chlad, který vzniká nedostatkem světla. Jestli je pravda to, co Jan na Patmosu viděl, už dnes si přeju, aby Bůh v Ježíši byl mým jediným světlem a pravdou, které mě osvěcují a v kterých chci žít. Kdo miluje světlo, zůstává ve světle a nemusí se skrývat. Jak žiješ ty?
2K 1,18-22 * L 1,26-38