Občas přijde moment, kdy je třeba se ohlédnout a připomenout si některé důležité události, aby bylo jasnější, jak jít dál. Co opustit, čemu se vyhnout a čeho se přidržet. Dnes známe soukromé bilancování jednotlivce, ale v době, kdy Izrael osidloval Palestinu, to byla otázka duchovního směřování celého národa. Náš verš to připomíná: celá komunita se sejde, vypočítává Hospodinovy činy a rozhoduje se pro setrvání ve službě Bohu. Je to akt vyznání a utvrzení víry. Dnes, kdy je víra odsunuta do soukromí a tam tolerována, se již takového projevu jednoty jen těžko dočkáme. Přes tyto těžkosti mohu i dnes takové rozhodnutí udělat. Půjdu dál v přátelství s Bohem a půjdou se mnou i moji blízcí? Kdo je mi skutečně blízký? V čem vlastně spočívá služba Bohu a čím zrovna já mohu Bohu posloužit? Najít pravdivé odpovědi nebývá vždy jednoduché.
Pane, buď ochráncem mého zpytování i mých rozhodnutí!