Když kráčíme potemnělou noční ulicí, může nás přepadnout nepříjemný svíravý pocit, že nás někdo sleduje. Cítíme se jaksi obnažení, spatřeni a dopadeni (se) všemi svými hříchy. Když na nás hledí oči našeho Pána, je to něco jiného. Boží oči na nás totiž nehledí skrze nějaký filtr - Bůh nám ani nepřihoršuje, ani si na nás nenasazuje růžové brýle. Jedině Bůh zná ono velké tajemství, skryté i nám samým: jací jsme skutečně. To hlavní však o sobě víme: Bůh se nám rozhodl dát svou milost. Přesto si připusťme, že ten svíravý pocit cítíme na svých zádech neradi především proto, že na nás doléhá náš hřích. Namísto nočního tuláka na nás hledí oči Boží.
Dobrotivý Bože, děkujeme ti, že nás provázíš na našich cestách, upomínáš nás na náš hřích a svou milostí z nás hřích smýváš.