Otázku nepřátelství nelze zlehčovat. Není totiž jen věcí sympatií. Moderní společnost poskytuje určitou míru ochrany před nepřáteli. V biblických časech bylo ovšem takřka pravidlem, že důsledkem střetu se silnějším nepřítelem byla smrt či v "lepším" případě zotročení. Celý národ to vnímal jako Boží hodnocení svého života. Smír s nepřítelem byl chápán jako dar z nebes. Proto všechny ty prosby, aby nedošlo k protržení hradeb a nevyschla voda... Když potom nepřítel přestal obléhat město a odtáhl, vděčnost Bohu byla nevýslovná. To vše v časech, kdy pomsta byla chápána jako legální prostředek spravedlnosti - oko za oko, zub za zub. Ježíš jde mnohem dál, když definitivní posouzení spravedlnosti i trest nechává Božímu soudu. Od následovníků vyžaduje mnohem aktivnější roli ve vztahu k nepřátelům i v řešení konfliktů. Chce, abychom působili pokoj a snažili se o smíření. Jsme přetvořeni z trpných čekatelů na odměnu za svou bezúhonnost v Boží spolupracovníky a spolutvůrce pokoje.
Zastávej se svého služebníka, Hospodine, a budu žít, chci se držet tvého slova.