Žalmista má velmi dobrý důvod pro povzbuzování. Jen o pár veršů dříve vyznává svou slabost a ukvapené rozhodnutí zpochybňovat Boží zájem a péči o něho samého. Ukázalo se, jak hluboce se mýlil. Bůh je dobrý a vstoupil do jeho života, aby jednal. Žalmistovo selhání v úsudku se stává jeho silou. Neváhá a povzbuzuje ostatní, aby směle a statečně vytrvali a v pokoře čekali na Hospodina.
Naše slabosti, naše nedověra, naše selhání jsou v Kristu dnem, od kterého se v důvěře smíme odrazit. Díky Kristově milosti nás Bůh pozvedá, posiluje a staví na pevný základ.
Kriste Ježíši, děkuji ti za milost, v níž se ke mně skláníš a pozvedáš mne.