Když Boha prosíme, aby nás vedl, obvykle to chápeme spíš symbolicky. Máme na mysli směřování našeho života. Cílem není nějaké místo na mapě, ale věčný život. Jenže v tomto žalmu se nemluví o žádné duchovní cestě, ale prostě o cestě do chrámu. Doveď mě na místo, kde společně čekáme na tvé Slovo, modlíme se, zpíváme, sdílíme se - a kde jsi přítomen uprostřed nás. Mnoho lidí tvrdí, že ke své víře kostel nepotřebují. Není na nás, abychom je za to odsuzovali. Spíše poděkujme Bohu, že tu kostely jsou. Naše víra se má kde zastavit, nadechnout a občerstvit. Ve své víře nejsme odkázáni jen sami na sebe. A konečně: v kostele smíme oslavit, že Bůh s námi učinil velké věci. Společně oslavit - vždyť samotnému člověku se slaví dost těžko.
Bože, děkujeme ti, že již tady na zemi smíme zakoušet něco z té velké slávy, která je pro nás připravena. Amen.