Je to velké Boží požehnání, když je člověk moudrý, odvážný a bohatý. Proč nás Hospodin ve verši, který těsně předchází tomu citovanému (Jr 9,22), varuje před chlubením se dobrými věcmi? Možná proto, že právě tyto dobré lidské vlastnosti mají v sobě moc člověka oslepit, uvěznit a zaklít. Copak se lidská moudrost nemůže obrátit proti druhému člověku? Copak nemůže udatný a zásadový člověk svou sílu, moc a odvahu začít zneužívat? A není jakákoli forma bohatství už sama o sobě velkým pokušením? Pokušením oddělit se od druhých a nahlížet na sebe samého jako na kohosi jiného, lepšího, bohatšího než ostatní? Nejde tu o chybu Dárce. Jde o chybu toho, kdo se svým darem špatně nakládá. Jde tu o to, k čemu své vlastnosti, své věci a své dary užíváme.
Pane, chválíme tě za všechny dobré dary, které z tvých rukou dostáváme. Prosíme, nauč nás s nimi zacházet.