Se slovy se dají dělat velká kouzla: lze je ohýbat, posouvat jejich obsah, lze si s nimi hrát. Do krásných slov lze zabalit něco, zač by se člověk jinak styděl (říká se tomu dnes politická korektnost). Především však lze říci cokoli prostě jen tak, abych vyvolal dojem, abych získal nějakou výhodu.
A také se dá každé slovo popřít. A každé slovo se dá navíc ještě znehodnotit: No a co, že jsem to řekl? Teď říkám něco jiného.
Tohle všechno známe ze své komunikace s lidmi okolo. Tam všude nám to hrozí. A hrozí to také našemu vztahu k Bohu - že budeme vyznávat jen ústy, zapřísahat se svou vírou, ale ve skutečnosti pak "skutek utek", jak se říká. Důležité ale není jen to, co říkáme. Ale ani jen to, co děláme. Důležité je žít tak, jak mluvíme, a vyznávat své viny tam, kde jinak mluvíme a jinak žijeme.
Pane Bože, uč nás žít to, co říkáme, a říkat to, co žijeme. Amen.