Když se díváme na svůj život, býváme v pokušení vyčítat Bohu, že nám nežehná více. Možná bychom se ale měli více divit, že nás netrestá více. Stejně jako Izrael bychom si jistě i my zasloužili Boží hněv a totální trest. Bůh však není jen Bůh totálního trestu. Je především Bůh totální milosti. Boží hněv dává průchod tomu, co Bůh může. Boží právo dává průchod tomu, jaký Bůh je a co chce. Jako takové se pojí s milosrdenstvím, soucitem a spravedlností. Spíše než o "trestu" zde proto můžeme hovořit o Boží výchově, kázni a nápravě. Právě na onen Boží soucit se odvážil odvolávat Jeremjáš. Na totéž se smíme odvolávat i my - v době zaslouženého trestu i v době životní zkoušky.
Bože, dej mi tu milost, abych s radostí a pokorou přijímal tvou výchovu a napomínání ve chvílích soudu i ve chvílích zkoušky. Spoléhám jen na tvé milosrdenství, protože jen ono mi dává sílu obstát. Amen.