Je čas přízně pro modlitbu. Bůh ji slyší a vyslyší. Ale může být tedy někdy čas nepřízně? Zřejmě ano. Když Hospodin skrývá svou tvář a nespěchá se svou pomocí (Ž 69,18). Tuto zkušenost má nejeden modlitebník. Hospodin je skrytý a na nás si nevzpomene (Ž 13,1n). A tak žaluje Hospodinu, že ho nechává být. Nezbývá mu než pátrat "sám u sebe", kdesi v hlubinách své duše. Tam však nic vypátrat nedokáže. Ale zde je naplněn jistotou, že je příznivý čas. Hospodin se rozhodl, že se zastane trpících, ponížených a prokáže svou milost. Je to stejné slovo, kterým Izajáš vyhlašuje, že se Bůh skloní k ubohému lidu, odpustí mu a vyhlásí milostivé léto (Iz 60,2). A my smíme vědět ještě víc, než mohli oni tušit: Když přišel Ježíš, nastal čas přízně pro všechny (L 4,19).
Náš nebeský Otče, děkujeme ti za ujištění, které jsi nám daroval příchodem a službou Ježíše Krista: že ty jsi Bůh milosrdný a jsi nám nakloněn svou přízní. Amen.