Jak je krásná duše přímá, duše upřímná. Jaká radost žít v obecenství takových duší. Církev by měla být obecenstvím tichých a pokorných žáků svého učitele Ježíše. Pyšný člověk se církvi obloukem vyhne. Říká ve svém srdci a ústy vyznává: "Já církev nepotřebuji." Takové vyznání je překážkou a může být nebezpečné také tím, že nakazí mnohé hledající duše. Duch pýchy dělá z lidí opovážlivce, kteří se nebojí ničeho a nikoho včetně Boha. Kéž v našich církvích přebývá duch pokory a tichosti, aby hledající, bloudící a znavené duše nalezli mezi námi toho, který jediný může dát pokoj a pravé odpočinutí.
J 8,21-30 * 1S 4,12-22