Někdy se nám zdá, že naše úsilí měnit věci nikam nevede. Někdo hledá práci, rozešle zaměstnavatelům sto žádostí - a všecky selžou. Maturanti neuspějí v přijímacích pohovorech na zvolených univerzitách. Naše očekávání jsou větší než možnosti. Nahromaděné poznatky se neosvědčily. Neúspěch devastuje a odebírá chuť k životu. Známá hesla: "Každý tunel končí světlem," nebo: "Po noci vždy přijde jitro," už přestala motivovat. Vzdáváme existenční zápasy a naše důvěra klesá pod bod mrazu. Do života věřícího, který miluje Boží slovo, však zní nadějné poselství. Bůh zaručuje možnost změny, růst nemůže nic překazit. Semeno vzklíčí, zahrada urodí, sklizeň bude dobrá! Nastoupí spravedlnost! Všecky tyto přísliby jsou ale podmíněny. Budoucnost bude bezpečná, když se najde dost pracovníků na pole. Zem urodí, ale žeň musí někdo uskutečnit. A kdo ji vykoná? Možná se vymlouváš, že jsi kosu nikdy nedržel v ruce, že jsi z jiné profese. Na Boží žeň nepotřebuješ speciální kvalifikaci. Stačí ochotné srdce a oddanost na poli Božího panství. K dokončení žní jsou moje a tvoje schopnosti vždy důležité a potřebné. Abychom mohli žít ve stálé naději, že to "nejlepší teprve přijde" (Bonhoeffer), musejí se do žní zapojit všichni.
2K 6,11-18 (7,1) * Mk 5,21-34