Boží rozhodnutí platí po celé zemi - pro jednotlivce i pro národy. Jenom Bůh má právo soudit, protože nás stvořil a vidí víc i dál než naše oči. Vidí celý kontext, který my nejsme schopni svým částečným poznáním uchopit. Snadno děláme rychlé závěry a někoho "zaškatulkujeme", zhodnotíme či domyslíme jak to udělal a řekl. Podle svých neúplných informací zkreslených vlastními "filtry" zkušeností, myšlenkových systémů či emociálních ran, si častokrát uděláme vlastní "posudek" určitého člověka. Ale nezapomínejme, že soud patří Bohu a ne nám. Náš úkol je někde jinde. Máme se starat o budování jeden druhého, o nošení břemen druhých, starat se o to, jak společně růst do podoby Krista, totiž v Boží dospělost a dokonalost. O to se snažme a o to usilujme! Moudře a dobře připomněl i apoštol Pavel: "Nevynášejte tedy předčasné soudy. Až přijde Pán, osvětlí, co je skryté ve tmě, zjeví úmysly srdcí a tehdy každého ocení Bůh" (1K 4,5 B21).
Mt 25,1-13 * Zj 21,1-7 * Ž 126