Žijeme v době, kdy se všecko točí kolem jednotlivce. Ano, vždycky jsme byli lidé sobečtí, vždycky jsme zápasili se svým egem, ale kdysi jsme se za to alespoň trochu styděli a vnímali to jako něco špatného. Dnes se za to nejen téměř nestydíme, ale dokonce se sobectvím souhlasíme a podporujeme ho. Podívejme se např. na reklamy - málokde najdeme slogan, který by mluvil o tom, abychom se vzdali svého pro druhé, abychom dali druhému přednost na úkor vlastní slávy. Namísto toho jsme všude přesvědčováni, že já musí být všude první, já to musí mít, já tam musí být, abych já byl šťastný. Pojďme proti proudu a Bůh bude s námi a s ním všecko požehnání a štěstí, které z toho pramení.
Pane, dej nám, prosím, milost, rozeznat a vědomě se oddělovat od ducha této doby, který jde za ziskem, úspěchem a štěstím bez ohledu na druhé. Odpusť nám, když jednáme stejným způsobem, když k tomu mlčíme a necháváme se tím pohlcovat. Odpusť, když se nechodíme koupat do tvé přítomnosti a nasávat z tvého Ducha nebo to děláme tak málo, že to z nás rychle vyprchá a jsme znova ovlivněni a vedeni duchem tohoto světa, místo Duchem svatým.