Hospodin se tu oslavuje jako pán nad časy. Časy a doby mohou označovat velké kultury, které se zdají všemocné a všeovládající. V Danielově době to byli babylónští králové, kteří cítili své nadlidské poslání a utlačovali druhé národy. Do této souvislosti zní, že Hospodin nestojí na straně vrchnosti a útlaku, nedává za pravdu jejich nárokům na člověka. Jejich moc se zakládá na pýše a klamu a oni mohou o své postavení rychle přijít. Naproti tomu svým věrným Hospodin dává rozum a moudrost, stálost. Proto nemusí být vyděšení, mohou vidět kriticky lidskou pýchu a velikášství. Vyznání Hospodina nás tak osvobozuje od strachu a ponížení.
Pane, dej nám moudrost, abychom tě vždy ctili a nedali na lidi, co se povyšují.