Světlo a tma jsou univerzálními náboženskými symboly. Používáme je metaforicky a symbolicky. Intelektuálně je světlo pravdou a tma nevědomostí, omylem. V morálním ohledu je světlo čistotou a tma je zlem. Když o nich uvažujeme z hlediska existence, potom je světlo životem a tma smrtí. Z hlediska teologie spásy je světlo spásou a tma zatracením. A z hlediska uctívání světlo znamená majestátnost, vznešenost a tma podřadnost, ubohost. Bůh je světlem - nejen byl nebo bude - je jím stále. Nejen světlo dává, je jeho podstatou. Fyzikálně nám dal světlo stvořením - důsledky toho jsou úžasné. A potom rozsvítil v našem hříšném a temném světě skutečný máják života. Pravým světlem, které už svítí je Ježíš Kristus. Jsme-li obráceni k Ježíši, nikdy nevstoupíme to tmy a všecky stíny zůstanou za námi.
L 21,5-6.20-24 * Mt 12,15-21