Ti, kdo se schovávají v temnotách a tam kují pikle, už mají svoji odměnu. Chodí ve tmě, ačkoli venku svítí sluníčko. Odsuzují sami sebe tím, že se schovávají. Boží slunce, jeho déšť a jeho láska přece dopadají na všechny lidi: spravedlivé i nespravedlivé. Ti, kdo se schovávají před láskou Boží, kteří se od ní odtahují, ti ji nejvíc potřebují. Už přestali věřit, že o jejich životě někdo ví, jako by se vymkli Bohu z rukou. Raději se zařídí sami. Přitom bloudí ve vězení temnoty, kde je pláč a skřípění zubů. Kdopak o nás ví? Bůh o nás ví. A miluje všechny lidi, i ty, které už všichni odvrhli. On zve všechny, zejména ty nemocné, aby vyšli ven ze svých vězení, aby se rozhlédli, nadechli a uzdravili.
Ať tvoje láska zazáří do našich temnot, vysvoboď nás.