Jak si představuji plnost? Jako po okraj plný šálek skvělé kávy, jako dlaně, kterými nespočetná zrnka písku propadají mezi prsty, či třeba jako příjemný pocit únavy z naplněného dne či z dobře vykonané práce?
Podobně přetékající a naplněný je i náš svět. Ač nám to tak nemusí vždy připadat, je to Boží láska a milosrdenství, které kynou přes jeho okraje. Boží milosrdenství svět neopustilo v momentu stvoření, ale žije a tvoří stále a dál. Možná se musím jen podívat jinak, abych jej viděl. Možná musím poděkovat. Možná musím otevřít své dlaně a dovolit sám sobě stát se součástí tohoto Bohem stvořeného a nadále tvořeného světa.
Ty, který sesíláš déšť na spravedlivé i nespravedlivé, otevírej mé oči.