Dnešní starozákonní verš je součástí židovských nařízení týkajících se tzv. milostivého léta, kterým jednou za padesát let vyvrcholil cyklický systém obnovy půdy a majetkových i mezilidských vztahů. Dluhy byly odpuštěny, otroci propuštěni, úroda z neobdělávaných polí se dala chudým. Rok, kdy exekuce a úroky ztratily svou děsivou moc. Rok, ve kterém se rodiny mohly navrátit k sobě a začít znovu.
Milosrdenství, obnova, odpuštění – to jsou věci, které se nedějí samy od sebe. Je potřeba se jim věnovat, vytvářet jim prostor, chránit je – jinak hrozí, že je nespravedlnost a zlo tohoto světa zašlapou do země. Právě začínající velikonoční týden nám to ukazuje nejlépe. Přivítejme proto Krále na oslátku – a hledejme, jak hodnoty jeho království přetavit ve skutečnost.
Pane, toužíme tě následovat.