Starozákonní verš nám adresuje dvě výzvy. Tou první je, abychom měli vlastní zkušenost s Hospodinem a nespoléhali se na to, co se o něm můžeme dozvědět z doslechu. Ta druhá nás upomíná, abychom Boží slovo nerelativizovali. Pokud nevíme, co přesně si máme pod pojmem „nerelativizovat“ představit, můžeme říci nezlehčovat je nebo nevybírat si z něj jen to, co lahodí našemu zraku a sluchu. Abychom dosahovali sjednocení s Bohem, musíme porozumět každému slovu, které slyšíme či čteme. A musíme ho přijmout. Máme je slyšet ušima a přijmout srdcem; to znamená, že Boží slovo má projít ušima do srdce, a ne, jak se říká, jedním uchem tam, druhým ven. Myslel to Ezechiel takto?
Bože, dej, ať jsme pozornými posluchači a čtenáři tvého slova.