Myšlenka 11. verše 56. žalmu je dořečena ve 12. verši slovy: „V Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk?“ Ač byl David odhalen a zajat v nepřátelském městě, právě Boží slovo mu dává víru, že člověk nebude moci předčasně zničit jeho život. I vzácný poklad, který má opatrovat Timoteus, je slovo – svědectví evangelia o spáse v Kristu. To ani Timoteus, ani nikdo z nás nezvládne vlastní silou: sami bychom neuchovali ani víru jako prosté přesvědčení, že Bůh je. K tomu nás zmocňuje Duch svatý, Duch síly, lásky a rozvahy, který v nás přebývá. Ten nás vždy zbaví strachu a připomene nám vše, co nám Pán Ježíš řekl. Jen mu musíme naslouchat a dávat mu patřičný prostor.
Náš Otče, náš Pane, děkujeme ti za dar tvého Ducha i za tvé sliby a směrovky, které nám připomíná. Dej, ať nasloucháme jemu, jenž nás pozdvihuje, a ne duchům nesvatým, kteří z nás chtějí udělat otroky strachu.