Nejprve je řeč o knězi Jóšuovi, který Bohu sloužil ve špinavých hadrech. Bůh mu dává slavnostní roucho. A když se otec setká s marnotratným synem, dostává syn ten nejlepší oděv. Oba příběhy se v mnohém liší, ale jedno mají společné: Bůh v nich vystupuje jako velký garderobiér. Člověka obléká podle toho, jak se na něj dívá. Jak by oblékl tebe? Budou to džíny se spoustou umně vyrobených děr, nebo večerní oblek? Dá ti maskáče, či montérky? Nezáleží na tom, jak se cítíš ty sám. Bůh tě obléká podle toho, jak tě vidí on sám. Stejně jako oba zmíněné muže i nás ve své dobrotě obléká tak, abychom naplnili záměr, který s námi má. Jak dnes ustrojil mě?
Děkuji, Ježíši, že nás skrze svého Ducha oblékáš do šatu tvého království, jímž je spravedlnost, pokoj a radost. Dej mi v tom šatu dobře jít životem.