Častokrát slyšíme, že jako věřící musíme dělat toto a toto. Že je to tedy vězení. I to se může stát, budeme-li žít pod zákonem. Budeme-li žít zákonický život bez Boží lásky. Když nás Bůh zachránil, konečně jsme se svobodně nadechli. A jako zachránění z milosti Boží chceme chodit s Hospodinem, žít s ním naplno, trávit s ním čas, protože jsme zakusili, jak moc nás miluje, odpouští nám a opečovává nás. Jeho láska v nás, ta touha po něm nám dává svobodu, volnost a radost. Není to tedy již příkaz, co nás vede, ale láska Boží. Pak je pro nás již přirozené a svobodné ptát se jej: Co si přeješ, Pane? Chci tě následovat, protože tvá vůle je skvělá a nejlepší pro můj život. Již tedy nemusím, ale chci.
Pane, prosím tě, ochraň mě od života, který svazuje, chci žít v tvé lásce.