Někdy nás přepadají pocity marnosti. Má vůbec cenu něco měnit a zlepšovat? Má smysl myslet na druhé? Není to všechno jedno? Není lepší si někam zalézt a na všechno rezignovat? Má vůbec cenu lidem něco říkat, utěšovat je? O něco se snažit? Copak se dá změnit svět? Ale Josef věřil, že má od Boha za úkol zachránit celou zemi. Věřil, že Bůh bude s ním, tak jako s ním byl ve vězení. A opravdu. Boží požehnání neplatilo jen v Josefově soukromém životě, ale rozšířilo se na celý Egypt, který mu byl svěřen. Josefův život plný nepředvídaných zvratů je přesvědčivou ilustrací, jakou moc a sílu má Boží požehnání, Boží pečování, které se - je-li člověk poslušný Božích zákonů - uplatní za všech okolností. V rodině, v zaměstnání, ve vězení, ale i v té nejvyšší funkci, kterou si tehdy bylo možné představit. Boží požehnání a pečování je jako nepotopitelná bóje, která i v té největší bouři nakonec vyplave a člověk se jí chytne. Boží požehnání a péče není naše soukromá výhoda proti druhým, ale dar, který máme pro druhé. I nám Bůh pomáhá právě proto, abychom pomohli jiným. Nezapomeň na to ani dnešního dne.
Mt 19,(4-7)8-12(13-15) * Mt 10,40-42