Bůh izraelskému národu mnohokrát klade na srdce, aby si připomínal všechno, co pro něj vykonal, aby se svými dětmi mluvil o Božích skutcích a aby zvěstoval Boží skutky svým sousedům. Totéž platí i pro nás. Ale proč? Připomínání toho, co pro nás Bůh vykonal, vede k vděčnosti i k posílení víry a vděčnost a víra nás přibližují k Bohu, takže můžeme nově zažívat jeho jednání ve svém životě, můžeme se těšit z přítomnosti Ducha svatého a naplňovat i poslání k misii. Skrze vděčnost se minulost prolíná se současností a my zakoušíme toho, který o sobě říká: „Jsem, který jsem.“
Děkuji ti, Bože, za tento den, děkuji ti, že jsi mě zachoval do tohoto dne. Prosím, kéž mám vděčné srdce, které nezapomíná na nic z toho, co jsi pro mě vykonal, a kéž i dnes mohu zažít tvé jednání ve svém životě.