Neboj se! To se snadno řekne, ale daleko hůře zařídí. Když dolehnou starosti a trápení, úzkost a strach, jen málo zmůže utěšování: "Neboj, to se spraví, však to zas všechno bude dobré..." Nefunguje to, zvlášť pokud je zřejmé, že se "to" asi hned tak nespraví. Potřebujeme, aby sám Bůh promluvil do naší tísně, ujistil nás svou blízkostí a potvrdil svá zaslíbení. Často se nemohu zbavit dojmu, že právě někteří křesťané jsou odborníky na utajení svých trápení a problémů. Uzavřou se do sebe, vytratí se ze shromáždění. Jenže snad by spíš pomohlo přijít do společenství bratří a sester, v němž se čte a vykládá Bible a kde je možné zaslechnout tichý hlas, který všichni tolik potřebujeme slyšet: "Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti. A nikdy tě neopustím!"
Milostivý nebeský Otče, když doléhají obavy a tíseň, ujišťuj mě, prosím, svou blízkostí.