Žalmy jsou intimním propojením Boží a lidské řeči. Jsou jak Božím slovem, tak modlitbou lidské duše. Boží Duch zná žalmistovu duši. Zná její rozpoložení, cítí nuance jejích bolestí, trápení, tlaků, radostí i touhy a to vše přednáší v modlitbě Bohu. Takový žalm je potom de facto odpovědí na otázku: Co by Bůh řekl sám sobě, kdyby byl na místě žalmisty? Proto jsou pro nás žalmy inspirativním vzorem. Zvou k identifikaci s žalmistou a k opakování a nápodobě. Možná i dnes je den, kdy nás Bůh v žalmistovi zve, abychom jej prosili o smilování a vysvobození z trápení, kterým procházíme. Jak bude modlitba vyslyšena, to nevím, ale vím, že ji Bůh určitě slyší, vždyť mluví sám k sobě.
Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím.