Křesťan ví, že Boží milost je blízko, i když se zdá, že je vše ztraceno. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, už máme Prostředníka, není třeba zoufat. A přesto bývá tak těžké radovat se z Kristova vtělení a vzkříšení. Dopadla na nás těžká únava a nevíme, kdy skončí. A přesto se milost Boží projevila, tak pryč s únavou. Tato milost je na ni jediným lékem, nic jiného nás z ní nedostane. Odpočinek a pasivita vše jen zhorší, je třeba plesat a radovat se spolu se vším stvořením. Problém je, že se této radosti bojíme, nechceme plesat a jásat nad Hospodinovou přítomností.
Dej nám, Hospodine, odvahu k radosti z toho, že jsi nás nezavrhl, že nás neustále potěšuješ.