Ježíš jednou řekl: „Co se narodilo z těla, je tělo. Co se narodilo z Ducha, je duch“ (J 3,6). Jinými slovy, i když chceme mít svůj život ve svých vlastních rukou, Ježíš odkrývá, že to nejde, že z našeho sebelepšího života nevyplodíme nic duchovního, nic trvalého. Až Duch svatý, Přímluvce, mění naše srdce do hloubky a dává nám to podstatné pro věčnost. Toto si připomínat a vštěpovat do svého srdce i do srdce těch, které nám Pán svěřil, je podstatou našeho duchovního zápasu. Není to však vždy snadné, je potřeba pozvedat srdce i oči k nebesům. Je potřeba rozumět, že je to buď, anebo, není nic mezi tím. Buď žiji jako občan nebeského království, nebo dělám vše jen jako – jako by Bůh byl, jako by bylo nebe, jako by byl nový život.
Dej nám, Bože, čisté ryzí srdce, dej nám svého svatého Ducha, dej nám vzpomenout si, kde je skutečná cesta, pravda i život.