Když jsem vstoupil do manželství, cítil jsem se jak ve snu, požehnaný, obdařený láskou pozemskou i nebeskou. Když pak přišly děti, vnímal jsem to podobně. Podobná zkušenost, oslava pozemské lásky, znovu zaznívá skrze lidské dějiny; zpíváme o zamilovanosti, připomínáme si pozemskou lásku a rádi se k ní vracíme. Moudrost a zkušenost, která přichází časem, zas tak populární není. Když se však dívám zpět na svůj život, právě to, co přišlo později, poznání skrze zkoušky, ztráty, pády a opětovné povstání, až toto nakonec vnímám jako ten skutečný dotek Boží věrnosti, štědrosti a skutečné lásky. Takto je to také v našem duchovním životě – to nejlepší teprve přijde, jak je psáno: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, připravil Bůh těm, kdo jej milují, kdo na něj očekávají.“
Milostivý Bože, děkujeme, že ty nám dáváš víc, než si i v těch nejkrásnějších snech dokážeme vůbec představit. Prosíme, naplňuj naše srdce tímto poznáním; otevírej nám oči, abychom viděli duchovní realitu kolem nás a dávali vždy přednost tomu, co je ve tvých očích skutečné, co přetrvá navěky.