Jako by onen vnitřní zrak, o kterém apoštol mluví, byl něčím, co je klíčové v praktickém životě. A vskutku je tomu tak, protože když vidíme tímto zrakem, vidíme úžasné věci. Vidíme, cítíme a zároveň prožíváme. To znamená, že tento vnitřní zrak není pouhou vizualizací věcí. Je to podobné imaginativnímu zraku a zároveň je to prožitkem srdce, emocí doslova celé živé bytosti, tak vnitřní zrak otevírá dokořán nepředstavitelné. A v tu danou chvíli se při tajuplném setkání člověk uzdravuje, stává se bohatým, plným, šťastným, jeho mysl přejímá realitu Božího stvoření. V této plnosti zapomene na realitu zlomeného lidství, kterou měla jeho mysl před chvílí.
Otče náš, pomoz nám vstoupit do meditativního prostoru, ve kterém onen zrak u sebe znova objevíme a budeme opravdu uzdraveni.