Kdekdo si myslí, že je dobrý člověk nebo že zvládne každou situaci, že si poradí i v té nejtěžší chvíli života a pokaždé najde cestu ven i řešení. Ne vždy je to jistě špatné; sebedůvěra nám pomáhá, pomáhá nám profesně růst a obecně je jistě lepší být sebevědomý než se utápět v sebedestruktivní depresi s tím, že vše dělám špatně. O to větším paradoxem a překvapením je, že zdravý duchovní život předpokládá pravý opak, předpokládá, že se naučíme vzdávat se sami sebe, pochopíme, že pro nalezení skutečného pokoje a cesty musíme nalézt ne svou vůli, ale vůli toho, kdo vidí do hloubi mého srdce i do šířky mého života. Kdo toto pochopí, nalezne skutečné světlo ve tmě, nalezne pravdu v záplavě pokrytectví a lží, které nás sice všelijak občas drží, ale nikam ve skutečnosti nevedou.
Dej mi, Pane, poznat a celým srdcem pochopit, že jen s tebou mám naději, že jen v tobě jsem čistý a bez hříchu. Dej mi vidět, že jen ty máš slova života; jen u tebe je světlo i naděje.