Jako děti jsme čítávali pohádky. V jedné pohádce se drak vrátil do svého domu, kde ho čekala manželka, která ukryla svého bratra pod koryto. Drak začichal a řekl: "Fuj smrdí tu člověčina." My lidé jsme od přírody nakloněni ke zlému. To je ten náš zápach. Pro zlé srdce nejsme schopni žít tak, aniž bychom někomu ublížili. I kdybych se zavřel do místnosti, i tam by mě napadaly zlé myšlenky. Jediná cesta vede ven: "Cele se vydat Hospodinově milosti." Jen on je schopen měnit nás ke své podobě. Ten, kdo nás bude soudit, nás také z milosti přijme do svého království.
L 19,1-10 * Ř 9,6-13