„Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil jej,“ pokračuje náš prorocký text ze Starého zákona. Někdy je tak zjevné, že nám někdo chce přinést úlevu, ukázat nám správnou cestu, projevit nám lásku, odpovědět na otázky, na které dlouho marně hledáme odpověď, ale my to nevidíme, neslyšíme, nereagujeme. V bolesti a trápení se nám nedaří rozhlížet se okolo sebe a cítit dotek Boží milosti. Klepeme na dveře, o kterých věříme, že jsou zamčeny na dva západy, a přitom klíče máme v kapse.
Náš nebeský Otče, otvírej naše srdce, abychom věděli, že tvé milosrdenství se týká i nás, v jakékoliv chvíli.