Máme důvod k vděčnosti a radosti. Je to tak. Dokonce je to tak, i když se v nás všechno vzpírá a křičí a radovat se nedovedeme. A je to tak, i když je v nás unavené ticho a slova žalmů a chval nám připadají ohraná a vzdálená. Naše momentální nálada a naše úspěchy a neúspěchy totiž nic nemění na svědectví Písma a na zkušenosti mnohých, že Hospodin je věrný, že je to on, kdo "utištěným dopomáhá k právu, hladovým dává chléb, osvobozuje vězně, otvírá oči slepým, sehnuté napřimuje, miluje spravedlivé, ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy a svévolným mate cestu." Blaze nám každý den, i když zrovna neslavíme, blaze nám, že máme ku pomoci tohoto Boha Jákobova, že máme naději. A proto:
Chval, duše má, Hospodina! Vím, komu jsem uvěřil, k tobě, Bože trojjediný, se obracím.