Strach je nepříjemná emoce z něčeho, co je nebezpečné, co může uškodit, jako např. naše sobectví a negace. „Mzdou hříchu je smrt“ (Ř 6,23). Avšak Bůh je zdrojem a Stvořitelem života a všechny jeho cesty vedou k plnosti života, a proto je Svatý. Na rozdíl od nás, zbloudilých a chybujících. Bázeň před Bohem proto neznamená strach, ale maximálně úctu a respekt dítěte k Otci, který je mocnější, moudřejší, více miluje, ale v lásce někdy dopouští i bolestné výchovné lekce, které nás vedou k záchraně.
Otče náš, pomoz, abychom se k tobě obraceli vždy jen s nejvyšší úctou, svatou bázní, vždyť ty nás všechny ve všem převyšuješ tak, že to ani nedokážeme pochopit, ba dokonce i velikost a cesty tvého milosrdenství, v něž doufáme, jsou svou velikostí nad naše chápání.