Žalmistovo nadšení z Božích přikázání začíná u pohledu na oblohu, slunce a celé stvoření. Žasne nad Božím dokonalým a velkolepým dílem. Stvoření se mu stalo znamením Boží slávy. Žasne, ale jde dál. K Božím přikázáním, k jeho Zákonu, k jeho svědectvím. Uvědomuje si, že v Zákoně je pojmenována Boží sláva. Nezůstává ale ani u žasnutí nad Božím Zákonem. Staví se před Hospodina s odevzdaným vyznáním: "I já se dávám poučit tvými přikázáními, protože toužím být ve tvé slávě. Já osobně chci být pročišťován, aby ve všech rovinách, oblastech a způsobech mého života bylo čisto, jako u tebe. Abych se ti líbil i tím, co se mi honí hlavou." Východiskem je vykoupení v Kristu.
Hospodine, vzdáváme ti chválu za to, že tvé slavné a dokonalé dílo v Kristu uskutečňuješ i v nás. Amen.