Naší přirozenou tendencí je přivolávat Hospodina do našich každodenních problémů - buď mi štítem a sluncem tam, kde jsem, v tom, co dělám. Žalm osmdesátý čtvrtý ale mluví jinak. Nechci, aby Hospodin přišel ke mně, ale abych já přišel a zabydlel se u něho. Čím víc a zřetelněji člověk poznává Hospodina - tedy, čím více se nám on sám dává poznávat, tím větší touhu máme nechat se vtáhnout do Hospodinovy blízkosti a už z ní nevycházet. V Písmu ale čteme převratnou zprávu. Díky Kristově oběti byla roztržena chrámová opona, Hospodin vyšel z chrámu a udělal si svůj příbytek uprostřed nás, lidí. Nemusíme tedy tahat Hospodina do našeho světa, on v něm je. Když jdeme za ním, zjišťujeme, že ten svět vlastně neopouštíme, ale že právě v něm nám Hospodin dává znát, že je náš štít a naše slunce.
Hospodine, dej nám dnes nově poznat svou slávu v Kristu, abychom měli sílu do všeho, co nás dnes čeká. Amen.