Ve starozákonním textu čteme vyznání starého soudce Izraele, kněze Božího, Élího. Právě toho muže si Bůh vybral, jako průvodce zrození nového soudce Samuele. Vedl také jeho první krůčky v kněžském rouchu. A malý Samuel svého učitele respektoval. A to přesto, že jako první věděl o selhání svého mistra a o Božích soudech nad ním a nad jeho rodinou. Čím je Élího odpověď, kterou čteme dnes? Je to kapitulace či poklona moudrého starce? Je to pustá rezignace a není žádným vzorem pokory. Vždyť se v naprosto ztracených věcech vrhají na kolena jiní slovutní muži! Proč nechává Élí vše tak, jak je, až padne mrtev naznak? Nepochopitelné! Bratři, otcové, dědové, na kolena a vyznávejme:
Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, neboť jsem proti tobě zhřešil! (Ž 41,5). Amen.