Dny stavění města pro Hospodina již vstupují do naší přítomnosti. Svou nadějí, svou vizí se totiž podílíme na budoucím. Jsme těmi, kteří bedlivě naslouchají Písmu a nesedávají s posměvači. Ovoce našeho života ukazuje, kdo jsme, nakolik vyhlížíme Ježíše a vztahujeme se k Hospodinu. Máme být solí země, ale především bychom měli být světlem. Jako takoví chápeme, že nejblíže k Božímu království mají děti. I my máme být jako ony, bez falše a nadutosti, ješitné sebelásky. Dítě bývá bezprostřední, neumí se přetvařovat. Není zkažené touhou po moci a majetku. Ježíšovo objetí a žehnání padá v dětském srdci na úrodnou půdu. I my dospělí máme být podobni dětem v pokoře, bezelstnosti, důvěře, obdivu a poslušnosti, jinak neprojdeme úzkou branou do Božího království.
S tvou pomocí, Pane, buďme jako děti, aby náš hlas byl slyšen na nebesích.