Tmu můžeme zažívat různými způsoby: od těch romantických hvězdných nocí až po ty bezútěšné stavy naprosté dezorientace, kdy se bojíme udělat krok do temnot. Strach, nejistota, pocit ztracenosti. A totéž lze prožít i za denního světla, avšak v temnu své duše: do života nedopadá žádné světlo, nemáme kam se obrátit o pomoc, nevíme, jak dál. Kolik ztracených a bloudících by s povděkem přijalo i ten nejmenší náznak světla, jiskřičku naděje. Ale ona tu je. Prorok naděje a světla spásy o ní ví. Ví, že je připravena pro každého, kdo za ní s touhou vykročí, pro krále i národy. Záře Boží slávy a milosrdenství zve k sobě: Pojď ke mně, nebudeš bloudit, na mé cestě je dostatek světla a nepůjdeš po ní nikdy sám.
Bože, děkuji ti za Pána Ježíše Krista, jenž nám otevírá cestu ke spasení.