Když prorok Izajáš ve vytržení uviděl Hospodina sedícího na trůnu a obklopeného chválami serafů, kteří volali: 'Svatý, svatý, svatý,' nemohl jinak než se kousnout do jazyka a zabědovat nad sebou. Tváří v tvář Boží svatosti, velebnosti a slávě zůstává v člověku opravdu malá dušička. Zvlášť když mu dojde, že se při zdravém rozumu ani nemůžeme přidat k andělské chvále. Nejen že slova nestačí; v lidských ústech jistě stačí slova lidská. Ale naše mluvení je pošpiněné, máme nečisté rty! To když tváří v tvář lidem slovně vybuchujeme, mlčíme a mlžíme, říkáme zlé věci: jak bychom mohli dobře promluvit tváří v tvář Bohu? Běda mi! Neumím mluvit, nemohu mluvit, mluvím nečistě...
Svatý Bože, očisti mi rty a nauč mě mluvit dobře mezi lidmi. Chci tě chválit. Amen.