Žalmista není z těch, kdo by chtěl spánkem zahnat chmury, pomocí prášků upadnout do sladkého nevědění, nějakým kouzlem se probudit do lepšího světa. On hledá Boha, jeho slovo, pravdu. Zákon. To je pro něj potěšením a nadějí. Ještě před svítáním se budí a první, co jeho rty vykrouží, je modlitba. Chce vstát s Boží pomocí. Jinak je každé snažení marné. Než shodí nohy z postele na zem, prosí o Boží slovo. A co já? Počítám s Pánem Bohem hned od rána? Co je náplní a smyslem mých bezesných nocí? Kde hledám naději? Komu si postěžuji? Kam směřuje má vděčnost?
Pane Bože, ty mě znáš. Protože mi je dobře, žiji iluzí, že si vystačím sama. Děkuji, že se mnou máš trpělivost. Čekáš. Věřím, pomoz mé nedověře.