Bůh je naše nejposlednější útočiště. Tohle žalmista rozpoznává velmi dobře. Nám to připomíná, abychom věděli, kam se obrátit v době svého soužení. Tam, kde selžou i ti nejbližší (a právě tak to žalmista prožívá), Bůh od nás nikdy natrvalo neodvrátí svou tvář. Nemusí se slitovat. Ale chce. Hospodin je plný milosrdenství a srdcem zkroušeným nepohrdá. Když si přiznáme, že si nemůžeme nic vynutit, můžeme se upnout k naději, že Bůh se nad námi chce smilovat a dokáže vstoupit se svojí pomocí i do našeho největšího soužení. Bůh má řešení pro každou situaci, a tak má smysl se na něj obracet i tehdy, když nám náš lidský rozum žádné řešení nenabízí. Ba dokonce právě tehdy je potřeba obracet se k Hospodinu, který v každém soužení otevírá cesty k dobré budoucnosti.
Hospodine, skloň se k nám ve svém milosrdenství a vstup do toho, s čím si nevíme rady.