Opakem lásky není nenávist, ale nezájem. Bůh nás miluje – a co by to bylo za lásku, kdyby se neprojevila zájmem? Tedy – nejen zájmem. Ne takovým tím nezúčastněným, kdy se nás někdo zeptá: „Jak je?“, ale my vidíme, že jeho myšlenky se toulají někde jinde. Bůh má o nás skutečný zájem a s tím zájmem souvisí i jeho touha vstoupit do toho našeho „jak je“. Do našich radostí i starostí. Jedno i druhé potřebuje tříbení. Radujeme se – ale je naše prožívání hodné radosti? Mnohdy ano! Někdy ne. Trápíme se – ale je naše trápení skutečně tak zásadní? Mnohdy ano! Někdy ne. Nechme Boha vstoupit do každého okamžiku svého života, aby nás jeho zkoumání a tříbení přibližovalo k naplňování jeho vůle.
Bože, vstup se svým světlem do nejskrytějších hlubin naší duše, abychom v tomto světě poznávali pravdu o sobě samých.