Izák dostal stejně jako jeho otec Abraham zaslíbení, že mu Bůh požehná a rozmnoží ho. Byli jako poutníci a cizinci na zemi, dívali se dopředu a pevně se drželi naděje, která jim byla dána. Měli jenom hrstku Božích zaslíbení, a přesto se na ně dokázali cele spolehnout. Izák dostal slib v době hladu; vidíme zde zkoušku jeho důvěry v Boží jednání a zaopatření v cizí nepřátelské zemi, v níž obstál. Proto zakouší stonásobnou sklizeň, rozmnožení majetku i vážnosti, čas velkého Božího požehnání. Pokud vírou uchopíme Boží slovo, vyprahlost a hlad se promění v pravé nasycení a rozmnožení, každá pozemská pomíjivost v zaslíbení věčného života s ním.
Otče, děkuji, že i mě dnes vedeš, sytíš, obnovuješ. Děkuji za veškeré požehnání pro tento pozemský život i ten věčný. Toužím tě poslouchat a nechat se tebou vést.